Moje první premiéra

Cestou autem  do Hradce jsem se kolegů Josefa Ptáčka a Ivo Gila vyptával, co to ten Impuls je a  co vlastně v dnešní uspěchané době motivuje lidi posílat fotografie do soutěže, kde nejvyšší ohodnocení má jen tři nuly. Odpovědi související s motivací, mně ale příliš neuspokojily, a tak přiznávám, že fotografie připravené pro hodnocení mně mile překvapily a vyvolaly další otázku: Kde se v tom Hradci a jeho širokém okolí sahajícím až k Dunaji, vzalo takové množství fotografů s citlivým  vnímáním možností nejdemokratičtějšího obrazového média na světě FOTOGRAFIE? Snad tu na Hradecku je nějaký lepší vzduch nebo snad tu mají zdroj neznámého záření ovlivňujícího citlivost člověka k obrazu. Dokonce při mé účasti v porotě Premiéry jsem měl intenzivní pocit, že toto „Impulsní“ záření cítím i na sobě. Společně s kolegy Josefem Ptáčkem, Ivo Gilem a Vítězslavem Krejčím jsme strávili příjemné odpoledne nabité ostrovtipnými argumentacemi a disputacemi nad spoustou fotografických obrazů  hrdinných výtvarníků užívajících pro vyjádření svého názoru fotografii.

Foto: © Gabriela Gernat Ksandr
zdroj: www.wwg.cz

Naše hodnocení fotografií  se občas zásadné lišila, a tak jejich obhajoba se stávala intenzivním adrenalinovým zážitkem. Konfrontací argumentů nevznikaly jen kompromisy, ale především nové roviny vnímání obrazu, které jsme objevovali  díky otevřenosti pro jiné názory. V převážné části hodnocených děl  byla rovněž cítit  tendence vnímat fotografii ne jako objektivní záznam skutečnosti, ale především jako vyjádření autorova subjektivního názoru, jako obrazové sdělení.

Nejhmotnějším důkazem  systematické výtvarné práce s ujasněným názorem bylo velké množství fotografií předkládaných v cyklech i v kategorii jednotlivých fotografií. Vedle klasické tvorby dokumentární a výtvarné jsme obdivovali i soubory s přesahem do oblasti takzvané (post)fotografie, která zdánlivě přísluší především mladým absolventům některých fotografických univerzit. Ocenili jsme u mnohých fotografií poučenou aktuálnost, se kterou autoři přistupují k obrazovému řešení svého sdělení, ale i totální svěží originalitu souboru zřejmě od nejstaršího účastníka (1916٭) soutěže Premiéra. Věřím, že bez ohledu na ocenění, bude pro všechny účastníky letošní Premiéra  povzbuzením do další tvorby.