Český videosalon horní banner
Domovská stránka > Film > Český videosalon - krajské kolo > Rozhovor s talentovaným tvůrcem Jakubem Vovesem

Rozhovor s talentovaným tvůrcem Jakubem Vovesem

Jakub VovesCelostátní soutěž neprofesionální filmové tvorby v Ústí nad Orlicí se blíží. Jak si budou stát filmy z Královéhradeckého kraje? Jedním z želízek v ohni bude i mladý tvůrce, který nás zaujal na letošní krajské soutěži v Hradci Králové, když porotě vysvětloval myšlenku svého filmu o vměšování médií do soukromí. Jeho postoj nás potěšil a tak jsme se rozhodli onoho filmařského nadšence vyzpovídat. Jmenuje se Jakub Voves. Jestudent broumovského gymnázia – 3. ročníku. Filmu se věnuje od 9 let. Na soutěži byl po několikáte. Toto byl jeho první autorský film. Jinak měl poměrně velký úspěch s dokumentem Otec NEZVĚSTNÝ – 2010 (režie, střih).
 
Co Tě přivedlo na myšlenku točit filmy? Je to jen momentální zájem nebo se tomu chceš věnovat dál?
K filmu mě dovedl můj taťka. Jednou mně dal do ruky svoji kameru a zeptal se mě, jestli bych si nechtěl něco zkusit natočit. Tak jsem se do toho pustil a náramně mě to bavilo. Ještě téhož dne jsem si to sestříhal. Byl to první film. Nebyl to žádný zázrak. Šlo o zimní procházku s rodiči. Naprosto obyčejná událost. Chodil jsem do grafického studia v ZUŠ Police nad Metují a tak jsem svému panu učiteli Vladimíru Beranovi přinesl film ukázat. Vytkl mně na filmu spoustu chyb a příště - v dalším fimu - se sice objevily nové chyby, ale ty prve vytčené už ne. Takhle jsem delší dobu filmoval a stříhal. Vesměs to byly jednoduché dokumentíky z Machova a okolí (bydliště). Později jsem se stal součástí týmu NAŠA TV pod grafickým studiem ZUŠ. V té době tým pracoval na velkém dokumentárním filmu Vůle žít, který měl ještě větší úspěch, než „můj“ Otec NEZVĚSTNÝ. Film byl o dvou ženách, které přežily hrůzy koncentračních táborů. Já jsem se mohl podílet na několika záběrech, které se podle mě nikdy nepoužily. Ale působil jsem v týmu spíše jako rušivý element. Každopádně po tomto filmu tým odešel. Kluci i holky šli na střední školy, takže museli této aktivity zanechat. Já jsem se stal jakousi hlavou týmu nového. V tvorbě kinematographu bych chtěl rozhodně pokračovat dál, pokud možno celý život.
 
Bereš film jako nástroj pro vyjádření vlastních pocitů a názorů, protože jsi nenašel nikde jinde možnost.
Nemohu říct, že bych neviděl jinde možnost, jak se vyjádřit. Vnímám film, spíše jako nejsilnější prostředek, jak se vyjádřit. Už jenom, když to vezmeme z hlediska technického: Chtěl jsem si v umění zkusit, co možná nejvíce vyjadřovacích prostředků – Text, hudbu, nakonec i obraz (kresba). Film mi přijde z těchto prostředků nejsilnější proto, že se v něm všechny složky mísí. Je tam hudba, text i obrazy. Samozřejmě je důležité, jak moc se autorovi podaří tyto složky seřadit a vyvážit. Vnímám dobrého režiséra, jako dobrého kuchaře. Pokud se na to podíváme ze směru myšlenkového: Film je pro mě, ačkoli se jistě budu opakovat po někom slavném, dílna kde lze oživovat sny. V běžném životě, který žiji, mi něco chybí a to něco se snažím zhmotnit ve své mysli. Jenže toto myšlenkové zhmotnění mi nestačí. Toužím po tom, této myšlence dát přesné obrysy, snažím se ji oživit, přenést ji do reality. Jedině tak mohu své sny sdílet. A film mi k tomu dává nejlepší příležitost.
 
Něco hodit na papír a napsat není to samé jako natočit několika minutový snímek, který každý nemusí pochopit a který má svoje pravidla. Jak ses popral s tímto problémem, že v hlavě máš myšlenku, v duši pocit, ale nevíš jak to přenést na plátno?
Je skutečně velmi těžké vyjádřit své myšlenky a pocity. Já jsem se ve filmu dlouho „hrabal“. Jeho scénář jsem napsal na podzim roku 2012 a stále jsem trpěl myšlenkou, že ho lidé nepochopí. Což se mi také potvrdilo. Někteří lidé přesně pochopili, co jsem chtěl říct a někteří absolutně nechápali, proč jsem něco takového vlastně udělal. Pak mi několik lidí poradilo jednu věc. Nemůžeme čekat, že film každý pochopí. Dokonce se dá říct, že to nemusí být vůbec náš záměr. Mám velmi rád surrealismus - sleduji jeho texty, filmy, fotografie. Mám pocit, že tomu rozumím. Dělám si k tomu interpretace a jako divák (čtenář) těchto děl si můžu hrát spolu s autorem a to mi přijde úžasné, když autor otevírá pro diváka hru. Divák si buď může hrát, nebo je mu všechno absolutně lhostejné. To už je čistě na jeho rozhodnutí. I po soutěži jsem si řekl: Je škoda, že si to neudělal konkrétnější. Kdyby to pochopilo více lidí, ten film mohl mít větší úspěch. Pak jsem si ovšem uvědomil, že to nebyl můj záměr. Chtěl jsem divákovi otevřít tuto hru, která mě vždy tak baví na surrealistech. Hru, při které se musíte ptát: Proč se přede mnou děje toto? Má to, co vidím nějaký smysl? A to pro mě bylo a zřejmě i bude stěžejní pro sdělení myšlenky. On se totiž pokaždé najde někdo, kdo Vás pochopí. Někdo, kdo svět vidí podobně.
 
Jaké to bylo na Videosalónu poslouchat odbornou porotu, která komentovala tvůj záměr? Dokáže Tě to povzbudit, donutit k zamyšlení nebo naopak odradit od další tvůrčí činnosti?
Účast na festivalu byla velmi povzbudivá. Možná jsem si více, než postoje poroty užil atmosféru. Spousta mladých i starších lidí nadšená pro tvoření filmů, mnoho různých přístupů u každého jinak svébytný. Dále se mi podařilo navázat několik, byť drobných, kontaktů. Co se dá říct konkrétně k porotě. Líbilo se mi, že filmy neodbíjeli několika poznámkami. Diskutovali o nich, snažili se je i nějak interpretovat. Jejich řeč mi dala spoustu skvělých myšlenek. Už před soutěží jsem věděl, že bych film udělal dnes trochu jinak. Ale po ní jsem byl úplně nadšen pro natáčení jiného filmu. Setkat se s tím, jak porota vnímá, jak si představuje cíle filmu a to všechno bylo zkrátka velikým hnacím motorem, který mi dal spoustu energie do dalšího tvoření.
 
Proč sis vybral téma vměšování médií do soukromí? Nás osobně to štve, ale jsem spíš zvyklý na to, že dnešní teenageři techniku zbožňují a moc nepřemýšlí o tom, že jim může i ublížit. Proto nás Tvůj postoj zaujal.
Film mě napadl někdy během voleb. Po dlouhé době jsem sledoval média - televizní noviny, zprávy na internetu i v tisku. Všímal jsem si najednou toho, jak děsivě se média dostávají do naší blízkosti a jak strašně nás manipulují. Tehdy jsem se rozhodl, že media jsou stínem, jež zastiňuje vše, co je nám tak milé. Život, umění, svobodu, přírodu. Samozřejmě jsem si několikrát během psaní filmu uvědomoval otázku: Nejsou to právě media, díky kterým můžeme to všechno vidět? Byl jsem před těžkým tématem, ale řekl jsem si, že mám-li vztek na média, musí to být ve filmu vidět. Jestli se to povedlo, je už otázka na jiné. Co se techniky týče. Technika je výborná věc, svým způsobem ji zbožňuji, ale jsem na ní naštvaný kdykoli si uvědomím, že jsem u něčeho jiného mohl strávit spoustu času, kterou jsem doslova zabil hrou s technikou. Třeba jsem místo toho mohl jít do přírody, nebo si číst nějakou knížku. Jednoduše, myslím, že se takovéto věci musí vyvážit. Měli bychom si užít obojího a té techniky spíš méně, než všeho ostatního.
 
Hodláš točit podobné varující snímky, což by bylo skvělé, nebo se hodláš vydat ve filmování jiným směrem?
Určitě bych rád tvořil takovéto varující snímky, ale můj film vznikl myšlenkově, jako spontánní reakce na smutek nitra, když bych to tak shrnul. Tím chci jenom naznačit, že myšlenky pro film, se podle mého názoru tvoří přirozeně, tak jak plynou naše dny. Proto se snažím poslouchat, co mi hlas inspirace každý den přichystá. Někdy nic, někdy je toho velmi moc a nestačí mi několik A4. Určitě bych se chtěl věnovat filmu uměleckému. Jak jsem si i na soutěži mohl ověřit - takový film, se těžko chápe, ale má pro mě velkou cenu tím, že se snaží o něčem mluvit. Nerad bych skončil u prvoplánových věcí, které nic neříkají a snaží se pouze zaujmout publikum. Netvrdím však, že se i na takové filmy občas nepodívám.
 
ec-vf
Vytisknout stránkuPoslat odkaz na e-mail
Jsme příspěvková organizace Královéhradeckého kraje  Královéhradecký kraj logo.png  a příjemci grantů Statutárního města Hradce Králové Město Hradec Králové logo.png a MKČRMinisterstvo kultury logo.png
IMPULS Hradec Králové
centrum podpory uměleckých aktivit
Tomkova 139/22
500 03 Hradec Králové