Úvodní slovo Ivo Gila k Salonu východočeské fotografie

Tak jako předchozí ročníky Salonu východočeské fotografie i tento, v pořadí čtvrtý, se stává reprezentativní přehlídkou poskytující souhrnný přehled tvorby v regionu východních Čech za uplynulé tři roky. Proti minulému ročníku nastala změna ve výběru vystavujících autorů. Pořadatelé upustili od přímého přizvání studentů vysokých škol, nicméně byli pozváni k přímé účasti tři fotografové, kteří patří již řadu let k nejlepším v kraji (Karel Hník, Petr Moško a Radek Lepka). Další nominace byla zcela otevřená všem zájemcům a zvýšila se tak potenciální možnost zařazení mezi vystavující.

 

Do výběrového kola bylo přihlášeno značné množství fotografií, námětově i kvalitativně velmi různorodých. Tomuto jevu není možné se vyhnout, ani mu předejít, protože salon nesvazují žádné limity, je otevřený všem tématům a postupům. Autoři předvádějí svoji vizi, podléhají současným trendům, často se objeví myšlenka a hledá se cesta k její vizualizaci. K výběru fotografií na čtvrtý Salon východočeské fotografie se na konci minulého roku sešla velmi erudovaná porota ve složení doc. MgA. Jaroslav Prokop, vedoucí ateliéru reklamní fotografie Fakulty multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně, a profesionální fotografové doc. MgA. Josef Ptáček, MgA. Ivo Gil a Ivan Prokop.

 

Po složitém vybírání ze zaslaných snímků zůstalo na stole asi 130 fotografií od jednadvaceti autorů. Více než polovina z nich jsou nová jména. Domnívám se, že to svědčí o zvyšujícím se počtu kvalitativně vyspělých fotografů amatérů, kterým jde o promyšlenou tvorbu.

 

Vybrané práce představují jak klasické přístupy ke zvolenému tématu, tak i velmi modernistické a neotřelé postupy. Mezi autory jsou zastoupeni ti, kteří mají za prioritu krajinu, výtvarnou fotografii, obrazovou imaginaci, sociální dokument, koncept i abstrakci. Setkáváme se s manipulativní inscenací motivu, neotřelým zobrazením krajiny i s fiktivní nepatřičností pořízeného záběru bleskovým přisvícením nočních výjevů. Pokud se někteří autoři mezi vystavované v tomto roce nedostali, svědčí to o tom, že porota měla náročnou práci při výběru a navíc byla limitovaná kapacitou výstavních prostor.

 

Na závěr bych rád použil citát profesora Barana – „Setkání s obrazem má provázet napětí, odhalování, uchvácení a měl by v nás probudit pocit katarze, uvolnění, uspokojení.“ A myslím, že u všech autorů to lze nalézt.