Tanec je silnější než stud. A platí to i on-line

Energická žena s povahou bojovníka. Blanka Rejholdová je tanečnice, pedagožka, choreografka, a hlavně učitelka tanečního oboru ZUŠ v Červeném Kostelci.  Do on-line výuky vletěla jako uragán, který nikoho nenechá v klidu. I když sedí daleko u počítače.  

Na jaře 2020 jsme distanční výuku vnímali jako dočasný stav. Jako náhražku, aby pedagogové se svými svěřenci neztratili sociální kontakt. Potom ale přišel podzim a s ním druhá covidová vlna, která dosud neskončila.

Nadechnout a před kameru
ZUŠ v Červeném Kostelci byla jedna z mála, která se zúčastnila v říjnu krajských postupových přehlídek scénického tance. Odvezla si z nich několik ocenění. „Po podzimních prázdninách se všechno zavřelo. Náš pan ředitel Leoš Nývlt nám zřídil účty pro on-line výuku a já začala hledat způsob, jak s dětmi pracovat,“ říká Blanka Rejholdová. Nejdřív natáčela výuková videa se svojí vnučkou, která posílala rodičům. Byly to lekce nenáročné gymnastiky. „Nedovedla jsem si představit, že ve svém věku a fyzickém stavu vylezu osobně před kameru. Styděla jsem se,“ přiznává Blanka Rejholdová.

Pak jí došlo, že to nestačí. Že musí překonat zábrany, pokud má mít práce opravdový smysl. Že touha děti motivovat a pomoct jim je silnější než obavy. „Od jara jsem přibrala pár kil. Už jsem se nehýbala denně pět hodin a bylo to na mém těle znát. Ale nakonec jsem si řekla, že jdu do toho,“ směje se učitelka tance.

Před rodiči netančím
Nejtěžší bylo navázat kontakt s malými dětmi, které začali do ZUŠ chodit teprve v září. Koukaly na monitor a čekaly, co bude. Blanka Rejholdová se nejdřív snažila navázat sociální kontakt. Seznámit se, popovídat si, jen tak o čemkoli. Teprve poté přišel na řadu pohyb. „Poskakujeme, děláme lehkou gymnastiku. Svíčku, kolébku, sed roznožný, když to prostor dovolí tak i kotoul,“ vyjmenovává pedagožka. Při prvních hodinách děti očima hledaly rodiče po místnosti, časem nejistota zmizela.

S většími dětmi se nejen protahuje, ale hlavně posiluje. Improvizuje s rekvizitami, aby to byla zábava. Mladí tanečníci, kteří se v tělocvičně naživo vrhali do tréninku suverénně, se doma před rodinou ostýchají. Na výuku se proto zavírají do svých pokojů, přesněji řečeno do malých pokojíčků. „Úplně z toho šílím, ale holt nikdo doma nemáme taneční sál,“ konstatuje Blanka Rejholdová.

Jedním z bláznivých nápadů byl karneval on-line. Všechny skupiny se sešly společně v maskách. Převleky odbouraly plachost. Tančilo se disko, blbnulo se. Přidali se rodiče a sourozenci. „Šla jsem do toho naplno. Dělala jsem blbosti na úrovni šestiletých, osmiletých dětí. Manžel byl se mnou v obýváku a pozoroval mě. Trochu jsem se před ním styděla. Ale on jen konstatoval, že mám přemíru energie,“ vypravuje pětašedesátiletá dáma s temperamentem mladé holky. Po karnevalu se sundaly kostýmy a plynule navázalo protahování a cvičení. Hranice mezi zábavou a učením byly pryč.

Když je hezky, vypni to
Webové kamery jsou neúprosné. Učitelka pozná, že přes všechnu snahu jsou děti čím dál unavenější. Nechodí nikam sportovat. Nejezdí na kole, neběhají. Když je venku hezky, posílá je Blanka Rejholdová ven na sluníčko, ať se raději vyválí ve sněhu. Distanční výuka u počítačů si vybírá svou daň. „Hrbí se. Proto se hodně protahujeme a posilujeme. Nechci je nechat zahnívat. Snažím se je vyburcovat a chválit, chválit, chválit,“ říká učitelka.

Někdy má pocit, že neví jak dál. Učit tanec na dálku je nesmírně náročné. Naživo může špatný pohyb opravit na místě dotykem. Na dálku to nejde.

Například gymnazisté toho mají ve škole hodně. Únava je na nich vidět na pohled. „Posledně jsem si všimla, že má jedna slečna kruhy pod očima. Zeptala jsem se, co se děje. Prý měli těžké testy. Řekla jsem celé skupině – pojďte, dáme rokenrol a vyskáčeme to ze sebe. Potom jsme se zklidnili, prodýchali to, protáhli si páteř, končili relaxační hudbou a na konci hodiny mi skoro usnuli. Snažím se to dělat tak, aby nám v tom společně bylo dobře,“ vysvětluje Blanka Rejholdová.

V posledních týdnech učila z obývacího pokoje. Potkaly ji nějaké karantény, onemocněla covidem. Jenomže ani ten jí nepřipoutal k posteli. Jak sama o sobě říká, není typ, který si dá hadr na hlavu a leží. Pracovala i nemocná. Teď se nejvíc těší do školy. Až sedne do auta a vyrazí z České Skalice do Červeného Kostelce.

Plánovat se nedá, ale těšit se ano
Blanka Rejhlodová učí tanec už 30 let. Takové výročí si zaslouží pořádnou oslavu. Na slavnostním vystoupení se svými žáky začala pracovat loni v létě na tanečním táboře. Galavečer v Divadle J. K. Tyla v Červeném Kostelci se měl konat v listopadu. „Ta odložená oslava nás motivuje a drží. Pořád s ní počítáme,“ říká oblíbená učitelka, který láskou k tanci nakazila i svou dceru Janu, která je dnes její kolegyně.

Co bude dál? Těžko něco plánovat. Snad jedině další tradiční letní soustředění v Dolní Radechové na Náchodsku. „Pořádám to 30 let. Zvu různé lektory. Loni jsme měli stovku účastníků. Já s manželem vaříme, pečeme na přání. Třeba i svíčkovou,“ usmívá se Blanka Rejholdová.

Na co se těší? Na termoskový výlet. Jakmile to opatření dovolí, všichni si uvaří čaj do termosek, obují pořádné boty a vyrazí na výšlap. Cestou si budou povídat o všem. Co mají v hlavně i na srdci. Dostanou to ze sebe ven. Tělocvična počká…

Blanka Rejholdová
Mimořádná osobnost, která život věnovala zvyšování úrovně amatérského tance. Prosazovala a prosazuje zdokonalování systému péče o amatérské taneční soubory. Výrazné a specifické pedagogické nadání využívá k nasměrování svých svěřenců k tělesné a hudební citlivosti, k vnímání muzičnosti tanečního projevu, k pochopení přirozenosti a pravdivosti prožitků.  V roce 2016 obdržela Cenu Ministerstva kultury za neprofesionální taneční aktivity za celoživotní přínos v oblasti scénického tance.

Autor: Kateřina Fikejzová Prouzová
Zdroj: CUA (Centrum podpory uměleckých aktivit, Impuls Hradec Králové)
Foto: Ivo Mičkal, archiv CUA

Dáme impuls vaší tvorbě!

 

Žijeme uměním a pečujeme o rozvoj začínajících tvůrců. Objevujte s námi kreativní svět a probuďte své kulturní smysly na akcích, které pořádáme už téměř 30 let.